Hergé

Pár let po vydání Tintina a los Pícaros a krátce před hrdinovými padesátinami volí Hergé jako rámec pro příští příběh prostředí jemu zvlášť dobře známé, prostředí soudobého výtvarného umění. Vyšle do něj Tintina a sám přesně neví, „kam ho ten příběh zavede“. Hergé se snaží pracovat, protože nechce zklamat své čtenáře, avšak nemoc ho zmáhá a utvrzuje v přesvědčení, že příběh zůstane nedokončený a že to tedy bude…

Tintinovo poslední dobrodružství
Když v březnu 1983 Hergé pouští Tintina ze svých rukou a přenechává osudy Mladého reportéra své manželce Fanny s tím, aby je řídila rázně a nekompromisně, zůstává po něm na stole mnohem více než jenom projekt, ale také mnohem méně než hotové album.
Spousta variant, rozletů, váhání… představují úhrn práce a nápadů, čekajících ještě na mistra, aby příběh dokončil. Tolik přání, snů, cest, po nichž se mohl vydat jedině Hergé…

„Pokud Tintina převezme někdo jiný,
Možná to udělá lépe, možná hůře,
ale jedno je jisté: udělá to jinak,
a už to tedy nebude Tintin…“

Soubor podkladů, které nám Hergé zanechal, sice zdaleka nepředstavuje dokončené dobrodružství, ale poskytuje nám představu o jeho bohaté fantazii. Dochovalo se sto padesát listů s náčrtky, studiemi a dialogy v různém stadiu rozpracování, z nichž pouze tři celostránkové kresby tužkou jsou téměř připravené pro finální barevnou podobu. Kromě nich zde předkládáme reprodukce čtyřiačtyřiceti nejpropracovanějších listů. Text, který je provází, byl zrekonstruován na základě všech dostupných podkladů. K tomu je ještě připojena desítka takzvaných „nalezených stránek“, které doplňují představu o šíři práce na Tintinově albu.